Slovinsko 2013

Výstup na Krn

Vejšlap na Krn (2244) - výstup na jednu z dominant údolí Soče

Milníky výletu: Vesnice Krn - Salaše - Koča na Krnu - Krn
Náročnost výlet: stoupání cestou mezi loukami, závěr už mírně kamenitý, celkově velmi příjemné stoupání
Délka výletu: 4 hodiny výstup, 3hodiny sestup, převýšení cca 1250 m.n.m.
Charakteristika: stezka na dno kaňonu řeky Tolminky, nejnižší místo Triglavského národního parku

Hora Krn se nechází v jihozápadních části Julských Alp nad údolím významné řeky Soče. Krn mírně vyčnívá od hlavního masivu Julských Alp, takže z jeho vrcholu si krásně prohlédnete panorama toho nejhezčího, co Julské Alpy nabízí. Severozápadně to je hřeben s Kaninem (2587), jihozápadně pak hřeben s Vogelem (1922), který tvoří pomyslnou jižní hráz Bohinjského jezera, k východně máte hlavní pohoří Julských Alp včetně Triglavu, no a nakonec na západě uvidíte moře :-)

Cesta autem na startovní bod pod Krn

Zhruba v polovině hlavní silnice údolím Soče mezi Kobaritem a Tolminem odbočte na Kamno. Dostanete se na druhý břech Soče a začínáte poměrně strmě stoupat. Nadmořská výška tohoto údolí je něco kolem 300m.n.m. a startovní místo za vesničkou Krn je ve výšce 990 m.n.m.. Stoupání není nijak extrémně strmé, naopak se poměrně vleče po úzkých točitých silničkách přes vesničku Vrsno. Méně zkušeným řidičímů doporučuji zastavit, vydýchat se a osvěžit se. Tak šup do auto nadechnout se a doufat, že opět nikoho v protisměru nepotkáte :-) Vesničce Krn dominuje krásný kostelík, za kterým se odbočí vlevo a už jen mírně stoupáte k parkovištím u Salaší. Nenechte se vyplašit tím, že první plácek je plný aut, stačí ještě asi 300m popojet a dostanete se na další parkoviště. Co nás opět mile překvapilo, že parkujete zdarma.

Na parkovišti je ukazatel, který nás informuje o tom, že výstup potrvá 3:30 hod. Usmějeme se a řekneme si, že za 4hod by to bylo fajn. Navíc zase to jejich značení, neznají nic jiného než červený puntík. Takže české oblíbené, jdeme po červené tu znamená, jdeme všemi směry :-) . Celou trasu bych charakteristicky rozdělil na tři části: krávy a salaše, oddychová vyhlídková, vejšlap na Krn.

1. část Krávy a Salaše

Od parkoviště jdete prakticky přímo přes Salaš, kde je možné koupit místní sýr. Je to tradiční sýrová specialita této Sočské oblasti, přesto jsme se nějak nerozhodli ho ochutnat, škoda no, tak snad příště :-) Krávy a koně nás natolik zaujali, že jsme hned v úvodu ztratili červený puntík. Šli jsme pěšinkou přes pěknou louku, ale asi po 15ti minutách se mi ten směr nezdál, takže díky navigaci v mobilu, jsme se zase úspěšně napojili. Takže ještě jednou, dívejte se u první Salaše na každý kámen, abyste nesešli jako my. K další salaši vede cesta poměrně přímo strmě vzhůru. Měli jsme poměrně vedro, takže jakmile vyšli k této Salaši, využili jsme přívodu vody pro napajedla a trošku si osvěžili hlavu.

Za neustálého cinkání zvonců krav kolmo vzhůru protínáte betonovou silničku, která vede k nejvyšší salaši. Všimli jsme si, že někteří výletníci končí zde. Asi tu je příjemné osvěžení, lze se seznámit s životem na horách a koštovat místní BIO delikatesy :-)

2. oddychová vyhlídková

Od poslední salaše začne cesta víceméně kopírovat vrstevnice. Nejprve jdete od vrcholu vpravo, něco málo nastoupáte a pak se stočíte zase zpět. Mírně soupáte a nad vámi trčí Krn. Zdá se vám, že to je pořád hrozně moc daleko a že to už dnes nezvládnet. Vlevo pod vámi se krásně otevírá údolí Soče a před vámi pomalu vykukují skalnaté vršky Apl. Jste zhruba ve výšce naší Sněžky. Po chvíli se z této cesty již dá odbočit do poslední fáze vejšlap na Krn. Doporučuji však neuspěchat a touto cestou částečně obejít masiv Krnu až ke značenému rozcestí. Právě kousek před tímto rozcestím se vám otevře další pohled do údolí Soče v pozadí s hřebenem Kaninu.

3. vejšlap na Koču na Krnu a na samotný vrchol

Od tohoto rozcestí začíná ta správná stoupavá klikatice až na vrchol. Podle značení je to asi 1:30 hod. Kličkujete po úpatí vrcholu po mírně kamenité cestě a Krn se ne a ne přiblížit. Horská pěšina je příjemná, málo lidí a krásné výhledy stále vybízejí k odpočinku. Zhruba po dvou hodinách jsme dosáhli vrcholu, resp. Koči pod Krnem. Ještě pod samotnou bodou jsou vidět zbytky opevnění z 1. světové války. Jako těžko si představit, že tudy vedla jedna z hlavních ofenzív a vojáci nosili vybavení v průměru 35kg.

Koča pod Krnem je opravdu ideálním místem pro odpočinek. Mají tu zařízenou kuchyň, takže si můžete dát teplou polévku i studené pivo či colu. Nějak netuším, jak to mají s WC, ale je možné tu přenocovat, takže pro ubytované určitě ano. Chata je západně pod vrcholem, takže z prosluněné terasy si prohlížete údolí Soče a tam vzadu moře a možná i poloostrov s Piranem. Prohlédli jsme si knihu návštěv, koupili pohledy a orazítkovali. Listováním v knize jsme zjistli, že ač do slovinských julských alp hodně jezdí čechů, tak toto místo spíše vynechávají. Velká škoda, tlačit se na hlavních trasách v davech na nejznámnější vrcholy, když si tady můžete dopřát srovnatelnou krásu ale i s příjemnou a klidnou atmosférou.

Od koče na vrchol to je jen 5-10 min ještě do kopce. No to je nádhera, konečně se otevřel 360° rozhled na Julské alpy. Zejména nás zaujalo Krnské jezero, takže jsem si ho stanovili jako jeden z cílů příštího výletu. Na vrcholu Krnu je dostatek prostoru, takže za krásného počasí si zde můžete dopřát náležitý veget.