Masarykovo nádraží v Praze

Nádraží státní dráhy (dnes Masarykovo) je nejstarší nádražní stavbou centru Prahy a zároveň nejstarším provozovaným koncovým nádražím v Evropě (vůbec prvním pražským kolejovým nádražím však bylo dnešní nádraží Praha-Dejvice postavené v roce 1830).

Po roce 1835 byla zahájena stavba Severní státní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně přes Brno, Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice, Kolín, která musela nutně vyústit v Praze.  Pro „dražiště“ bylo zvoleno místo na okraji dolního Nového Města, okrajové místo na tehdejší periférii, u hradeb, kde bývaly domy, ohrady a zahrady chudé s chatrčemi i bohaté s vilami.  Stavba nádražního objektu trvala 9 měsíců a pracovalo zde 4 tisíce dělníků. Nádraží bylo vystavěno společenstvím firem bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny podle plánu Ing, Antonína Junglinga za dozoru vídeňského architekta P. Sprengera.
 
Začalo se budovat po obou stranách městských hradeb mezi Novým Městem a Karlínem. Staré hradby byly zbourány a v nově postavené hradební zdi bylo zhotoveno šest nových bran pro příjezd a odjezd vlaků, které se večer uzavíraly. Část nádraží za branami byla několika násobně větší. Byla zde skladiště, dílny, výtopny, točny, sklady uhlí, dříví, kolejnic apod. První vlak přijel na nádraží 20. 8. 1846.  Stavba byla dokončena v roce 1845 a pražské státní nádraží se tehdy stalo koncovou stanicí železnice císařsko královské Severní státní dráhy Rakousko-Uherské monarchie. Pravidelný veřejný provoz byl na trati zahájen 1. září 1845. Příležitosti svatební cesty Františka Josefa I. a císařovny Alžběty Bavorské byl na nádraží postaven vládní salonek, který můžete obdivovat dodnes v rámci Dnů otevřených dveří.
 
Nádraží původně sestávalo ze dvou samostatných dvoupatrových budov, jedné příjezdové a druhé odjezdové. Dřevěné prosklené zastřešení nástupišť a haly mezi budovami podepřené litinovými sloupy pochází z roku 1862. O 7 let později tu vyrostla budova restaurace na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice. Nádražní budovy a zastřešení jsou postaveny ve stylu vrcholného empíru a klasicismu v kombinaci s tehdy moderní, nastupující architekturou romantické novorenesance. V roce 1922 byla k nádraží přistavena ještě pošta na východní straně odjezdové budovy. 
 
Odjezdová budova má dvě věže s hodinami. Uvnitř je velká hala s pokladnami, čekárna a pošta. Na opačné straně byla postavena příjezdová budova a dvorana se skleněnou střechou. Sídlila zde policejní stráž a celnice. V roce 1866 byla postavena dvoupodlažní budova s prodlouženým zastřešením nástupišť. Čelo z litinových článků směřuje do Havlíčkovy ulice.
 

Prag Staatsbahnhof i Praha-Střed

V průběhu historie se velmi často měnil samotný název dnešního Masarykova nádraží – za posledních 170 let sedmkrát: do roku 1862 se nádraží jmenovalo prostě „Praha (Prag)“, mezi lety 1862 až 1919 Praha státní nádraží (Prag Staatsbahnhof), za první republiky (do roku 1940) to bylo Praha Masarykovo nádraží, za protektorátu Praha Hybernské nádraží (Prag Hibernerbahnhof), od roku 1945 do 1952 Praha Masarykovo nádraží a za komunistické éry až do roku 1990 Praha-Střed. Od března 1990 až se opět jmenuje doposud Praha Masarykovo nádraží.
 

Železniční muzeum NTM

Národní technické muzeum postupně buduje v areálu bývalé železniční výtopny a dílen na Masarykově nádraží železniční muzeum. Muzeum má ve sbírkách víc než 130 železničních vozidel, která jsou zatím uskladněná v depozitáři v Chomutově. Do nového železničního muzea se vyberou jen ty nejvzácnější kusy. Bude zde zhruba třetina sbírky, to znamená zhruba 48 kolejových vozidel, jak lokomotiv, tak vagonů. Do depa se tak vrátí nejrychlejší parní lokomotiva, jedničkový albatros nebo známá lokomotiva Ušatá. Perlou expozice bude salónní vůz Františka Ferdinanda d'Este z roku 1905.