Lužické hory

Z Jonsdorfu na Luž a Jedlovou

Milníky výletu: Jonsdorf - Nonnenfelsen - Luž - Tolštejn - Jedlová – Křížový vrch
Náročnost výletu: cesta je příjemná, se stoupáním na Luž a Jedlovou, ale žádný extrém
Délka výletu: cca 19km
Charakteristika výletu: cesta parním vlakem, vyhlídky Žitavských a Lužických hor

Zvonečková dráha

Náš výlet začneme na nádraží v Jonsdorfu, kam přijedeme parním vlakem ze Žitavy, který zde jezdí už od roku 1890. Ideální je jet vlakem v 8:02 z Liberce a v 9:00 odjíždí parní vlak ze Žitavy na Oybin, je tu krásných 15 minut na přestup a zabrání dobrého místa na vyhlídkovém vagóně. Jednoznačně doporučuji použít jízdenku Libnet+, celou cestu pojedete jen na ni a ušetříte. Cena za jízdenku Libnet+ je 160Kč za jednoho výletníka nebo v případě skupiny 2 až 5 výletníků 320Kč. Usadíme se ve vlaku a zhruba v polovině cesty na nádraží v Bertsdorfu přesedneme do druhého parního vlaku, který jede do Jonsdorfu. Nádraží poznáte hned na první pohled, je tam víc kolejí než na předchozích zastávkách a už je tam přistaven druhý vlak. Opět zabereme místo na vyhlídkové plošině a za chvilku budeme obdivovat odjezd obou parních vlaků zároveň. Všechna nádražíčka, která cestou potkáme, jsou obnovena do původní podoby z počátku minulého století.

Jonsdorf, městečko mlýnských kamenů

Po asi čtyřiceti minutách dorazíme do Jonsdorfu. Vyjdeme z nádraží a hned u silnice narazíme na turistický rozcestník. My se vydáme po žluté turistické značce přes městečko směrem na skály Nonnenfelsen (česky Jeptišky). Cestou přes městečko s množstvím malebných domků a hospůdek si určitě všimnete, že před spoustou domů najdete mlýnské kameny, které se ve zdejších pískovcových lomech dělaly a kam se můžete někdy příště vydat po místní naučné stezce. V poklidu si projděte městečko jehož průzkum včetně blízkého okolí by vydal na samostatný článek i výlet a natrefte na modrou turistickou značku, která vede na Nonnenfelsen.

Nonnenfelsen - Jeptišky (537m)

Jestli jdete po modré značce, tak z Jonsdorfu během chvilky zajdete do lesa, cesta začne stoupat a objevíte se u asi sto metrů dlouhé a dva široké skalní soutěsky kterou projdeme. Celá tato "skalní ulice", kterou procházíme je dílem přírody, kdy zde byla znělcová nebo čedičová žíla která postupem času zvětrala a zůstaly zde jen proželeznělé pískovcové stěny. Po projití soutěskou si můžete odpočinout na lavičce připevněné na jedné z okolních skalek, kolem kterých půjdeme.

Ale dost bylo odpočinku, teď nás čeká výstup na Nonnenfelsen. Není to nic hrozného a navíc nahoře je ve skalách hospůdka, kde si můžete dát něco na osvěžení. Z vlastního vrcholu je nádherný rozhled po okolí, je vidět nejvyšší hora Lužických hor Luž, dále pak Hvozd, skalní hřebínek Nonnenfelsen, skalní město nad Jonsdorfem i Jonsdorf samotný. Pokud půjdete k hospůdce pod vámi dostanete se i na další místa ze kterých je výhled, také si všimnete kvetoucích vřesů na skalách a hlavně na té naší skále jsou dvě ve skále vytesané desky, které připomínají návštěvu králů v 19. století.
První hostinec na zdejší skále byl vybudován v roce 1860 a jak to tak bývá, potkal ho stejný osud jako všechna podobná zařízení na horách kdy v roce 1902 vyhořel. Brzy byl postaven nový hostinec, který po rozsáhlé rekonstrukci v 90. letech funguje dodnes.

Sedlo Wache - Stráž (571m)

Až se do sytosti vynadíváte, vydáme se po modré turistické značce na Luž (Lausche). Po chvilce cesty se dostaneme na silničku, která nás po asi dvou a půl kilometrech dovede k rozcestí v sedle Wache nad vesničkou Sonneberg. U rozcestí si všimněte pěkného dřevěného rozcestníku a pomníku připomínající vyhnaní Německých obyvatel z Českolipska a oblasti Lužický hor a také pomníku věnovaného památce československých hraničářů, kteří v roce 1938 hájili svou vlast před útoky sudetoněmeckého Freikorpsu. Také je zde hospůdka kde se můžete posilnit před závěrečným výstupem na Luž. Ještě krátce po válce byla i na České straně restaurace, ale v 50. letech byla zbourána a bylo zde zakázané hraniční pásmo a teprve v druhé polovině devadesátých let se zde opět otevřel hraniční přechod. Když se nad tím zamyslíte, tak je zajímavé, že hranice se dříve normálně překračovala a teprve za socialismu byl natažen ostnatý drát a hranice se na dlouhých cca 45 let uzavřena, i když na druhé straně byla spřátelená NDR.

Luž (793m)

Na Luž se vydáme po zelené turistické značce. Silnice, po které jdeme, po chvilce skončí a je nahrazena širokou lesní cestou. Výstup není náročný, hlavně z Německa na vrchol proudí velké množství aktivních důchodců a ti se u výstupu ani nezpotí. Cesta na vrchol prochází bukovým lesem, který je zde chráněn v NSG (obdoba naší NPR). Luž je se svou nadmořskou výškou 793m nejvyšší hora Lužických i Žitavských hor a také nejvyšší německá hora východně od Labe.

Z vrcholu je pěkný rozhled, i když dnes část výhledu zastiňují stromy. Už v roce 1823 byla na vrcholu postavená hojně navštěvovaná chata, časem přestala stačit tak byla postavená nová. Cituji z článku na webu http://www.luzicke-hory.cz
Vysoká návštěvnost si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, dokončené v roce 1882. Nová "Lausche Baude", postavená zásluhou spolků a obyvatel ze Saska, se stala kuriozitou v širokém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (později českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Rakouská část chaty patřila pod číslem 143 k Horní Světlé, zatímco saská s číslem 334 náležela k Waltersdorfu. Obě části chaty byly vybavené dřevěnými stoly s lavicemi, útulný ráz jim dodávaly dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky a velká kachlová kamna. V saské části se tehdy točilo pivo žitavské a v rakouské části cvikovské. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci i na rozhledně platit měnami obou států, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku
Pod vrcholem je vidět ještě jedna vyhlídka s lavičkou, přijdete k ní tak že kousek před zídkou, která je u výstupové cesty pod vrcholem zabočíte na neznačenou pěšinku, kterou po pár desítkách metrů dorazíte na vyhlídku.

Po odpočinku na vrcholu seběhneme cestou kterou jsme přišli k nejbližšímu rozcestí turistických cest. Od něj se vydáme příjemnou lesní cestou po hřebenu k Schwarzes Tor. Z tohoto úseku cesty jsem měl asi nejlepší dojem, jde se prosvětleným smíšeným lesem širokou lesní cestou prakticky neustále po rovině a navíc je podél cesty každých pár desítek metrů lavička. Pokud si myslíte že u Schwarzes Tor něco uvidíte, tak vás musím zklamat, je to jen rozcestí turistických cest ze kterého se vydáme po žluté značce k rozcestí pod Ptačincem, po této cestě také opustíme Německo a zavítáme do Čech.

Hornická NS – Údolí Milířky

Od rozcestí pod Ptačincem se vydejte jednou z cest, která vede po naučné stezce Hornická NS – Údolí Milířky. Je opravdu jedno kudy půjdete vždy se dostaneme na stejné místo a vzdáleností to vychází nastejno. Já jsem šel po hřebenu přes Čertovu pláň, protože na mapě byla zakreslena vyhlídka. Pokud tam vyhlídka někdy byla, tak to bude tak sto let zpátky, teď tam jsou všude mohutné buky. Cestou si můžeme přečíst informační cedule naučné stezky, která se věnuje převážně hornictví v této oblasti. Až potkáme žlutou značku, opustíme naučnou stezku a po žluté značce dojdeme do osady Lesné.

Tolštejn

Z osady Lesné vyrazíme po červené značce k Tolštejnu. Projdeme vesničkou až se dostaneme na louku s odpočívadlem, kde si můžeme odpočinout. Po krátkém odpočinku vystoupáme poslední stovky dálkových metrů na hrad Tolštejn. Hrad Tolštejn je jedna z nejrozsáhlejších hradních zřícenin v Lužických horách. Na hradě je i hospůdkam kde si můžeme dát něco k snědku a pití a také zakoupit vstupenku do nejvýše položené části hradu, ze které je pěkný rozhled po Lužických horách. Vstupenka stojí 15Kč a děti do 6 let vstupné neplatí.

Jedlová

Z Tolštejna se vydáme po červené turistické značce na Jedlovou. Jedlová je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší hora Lužických hor a také nejvyšší hora Děčínska osazená rozhlednou. Jedlová je znělcový vrch a pojmenovaná byla po jedlových lesích, po kterých v dnešní době není ani stopy. Dnes je tam převážně bukový les a kousek pod vrcholem roste spousta břízek na suťovém poli. Myslím, že podzimní návštěva tohoto místa by byla ideální. V roce 1891 byla na vrcholu otevřena kamenná rozhledna která má přesně o rok mladší architektonicky podobnou sestřičku na Hvozdu. Z rozhledny i některých míst na Jedlové je perfektní výhled po Lužických horách, na Českosaské Švýcarsko, Lužice a Šluknovsko. Snad jediné co kazí dojem z Jedlové, jsou telekomunikační věže zde postavené.

Vedle rozhledny je hospůdka, kde si můžete dát něco k snědku, já si tam dal výborný plněný bramborák a pivo, které se nadalo pít. K dobru obsluhy můžu dodat, že mně to pivo neúčtovali.

Před hostincem je památník Německého básníka Friedricha Schillera (1759-1805), který postavili členové horského spolku pro nejsevernější Čechy jako upomínku stého výročí básníkova úmrtí. Tento básník má pomníček i na Fojtecké přehradě v Jizerských horách. Pomník byl slavnostně odhalený 25. června 1905 a je sestaven z 19 kamenů charakteristických pro okolní města a obce. Na každém z kamenů je název obce ze které pochází.

Křížová hora (563m)

Z Jedlové klesáme jejím úbočím po červené značce po cestě, ze které jsou pěkné výhledy k Jihozápadu a Západu. Po chvilce se dostaneme na rozcestí Jedlová – sjezdovka kde změníme barvu a jdeme po zelené po které kolem luk dojdeme na Křížovou horu. Křížová hora je výrazný hřbet a od 18. století je významným poutním místem.

Ke vzniku místa se váže tato událost: v 18. století, v době protireformace museli místní protestanté opustit tento kraj. Mezi nimi bylo i sedm Jiřetínských občanů, bratrů Dontů. Bratři, stejně jako spousta dalších občanů dali přednost opuštění vlasti před přestoupením na katolickou víru a odešli do sousedního Německa. Hned první noc však měli bratři stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na kříži a volal je zpět. Rozhodli se, že nejmladší z nich, který byl stejně nemocný se vrátí, ujme se otcova majetku a přestoupí na katolickou víru. Po svém návratu nechal nejmladší z bratrů na otcově pozemku postavit dřevěný kříž a uzdravil se. Od té doby sem přicházelo mnoho trpících prosit Boha o pomoc.

Po projití křížové cesty dojdeme do Jiřetína a z něj po zelené značce na vlakovou zastávku v Jiřetíně pod Jedlovou, kde výlet končí. Pokud máte čas, můžete ještě navštívit Štolu sv. Jana Evangelisty v Jiřetíně pod Jedlovou.